Jak Honza k Mistrovi přišel - díl druhý

Hlásím se po delší době, ale na psaní musí být chuť a nálada, a ta není tak často, jak jsem si původně myslel, protože a jelikož spisovatel ze mě už nebude, tak mě první díl dost vyčerpal a potřeboval jsem načerpat síly. Ale jsem tady zpět, abych popsal další události, jak jsem k mistrovi přišel, tedy díl druhý.

Bojím se, že již to nebude tak vtipné, jak možná očekáváte nebo spíše očekávám já, ale teď už jde do tuhého a sranda končí :-D

První díl jsem zakončil, jak jsem šel na první kurz REIKI a sedl si k procesu prvního zasvěcení, který se již dnes nebojím říci, že mi změnil život - jak mě osobně, tak i mému okolí, ale jestli pozitivně, to se musíte zeptat jich :-D

Zasvěcení probíhalo asi 15 minut a byl to krásný zážitek plný barviček při zavřených kukadlech (protože musíte mít zavřené oči, abyste neviděli, co Mistr dělá a báli se u toho), pocitu tepla na rukou, stehnech a krásného pocitu na srdíčku.

Po prvním zasvěcení (rituál, jak Mistr nad Vámi tančí a mlaská) jsme si šli o ENERGII REIKI povídat. Jen jsem slyšel slova - Buddha, Mistr Ježíš, Bůh apod., tak jsem si říkal, no kam jsem to vstoupil (kdo mě zná, tak ví, že jsem byl dlouhou dobu ateista - tedy ne úplně ateista, ale věřil jsem v něco, ale určitě ne v Boha, ale dnes toto neplatí), ale překvapivě mě povídání o historii neskutečně nadchlo a chtěl jsem vědět víc a stále a stále objevovat více. Celý víkend byl ve znamení REIKI a poznávání, co vše s mým tělem dokážu, most ještě neumím :-)

Nikdy nezapomenu na pocit, když jsem jel domů autem po kurzu, to Vám bylo něco nezapomenutelného. Já normálně myslel, že nedojedu domů a to to mám 10 minut, ale já se nemohl ničeho dotknout, vše mě extrémně hřálo a pálilo a cítil jsem různé tlaky v rukách. Byl a je nepopsatelný pocit. Tehdy jsem objevil, že skutečně něco existuje a na REIKI asi něco bude. Dotknu se volantu, hoří, dotknu se řadící páky a ta extrémně hoří, říkám si, mám volat hasiče? Hoří? HOří? Nebo co budu dělat? Skočit do rybníka, abych zchladnul? Přijíždím domů, parkuju, hledám klíče a ocokoliv zavadím, tak hořím, nepopsatelný pocit. Prostě hoří má panenko....

Přijel jsem domů a manželka byla v očekávání, tak co? To víte, to se neměla ptát, od té doby jsem nezavřel pusu a hlavně už ležela na lehátku v obýváku a už jsem na ni zkoušel moje nové schopnosti. Ač dobrovolně, to už si nepamatuji, ale lano ke svázání pomohlo, aby ležela klidně :-D

Vše si připravím, příjemnou muziku, svíčku, klidné prostředí a jdeme na to. Neskutečné tlaky v rukách jsem zažil a byl to pro mě velmi příjemný pocit. V tom na mě manželka vykřikne, Ježíš, říkám, kde? Uka ho? a moje drahá polovička: "Tady fouká, to je zima." Bohužel jsem nemohl jít a zavřít okno, protože nemohu odejít od léčeného, když jsem již terapii započal. Jen tak pro vysvětlení. A celou dobu mi bylo strašně líto a přemýšlel jsem, že se při první mé terapii cítila Mirka tak špatně - zima jí byla, do toho foukal vítr, takže jí byla zima vlastně střídavě po celém těle.

Dokončím svou první terapii a jdu rychle zavřít okno, od kterého celou dobu na manželku táhlo a ejhle. Ono bylo celou dobu zavřené a žádný průvan ani zima nebyla. To je mi zvláštní, manželka nevěřila. Připadal jsem si jako v tom pořadu Věřte nevěřte, podíváme se, jestli je příběh se zavřeným oknem pravdivý. A představte si, že skutečně okno bylo celou dobu zavřené. Tehdy jsem i na Mirce viděl podivení, údiv, zaskočení, překvapení, protože si už sama říkala, že na tom asi něco bude....

Abych nepřeskočil terapii, mou první, tak já byl nadšený, cítil jsem návaly energie v rukou a po celém těle a bylo mi moc příjemně jak vnitřně tak i po tělíčku (mém malinkatém). Manželka mi sama řekla, že i ona cítila tlaky a očividně i zimu a průvan a po terapii se cítila jako vyměněná. Tedy do dneška nevím jestli kecala a chtěla jen svůj klid, abych už mlčel a nebo to myslela vážně :-D Ale pochybnosti stále měla a dlouho měla, přišly další okamžiky, kdy již začala plně věřit, ale to až jindy.

A pak už to mělo opět rychlý spád, jsem muž činu - takže kdokoliv z rodiny přijel, tak už ležel na lehátku :-D a já cvičil a cvičil a cvičil a cvičil. Někdy jsem musel použít lano, jako u manželky, ale každý byl nakonec rád :-D A kdo nedorazil, tak jsem přijel já. Tímto chci moc poděkovat, všem, na kom jsem mohl zkoušet moje hoření rukou - manželka, maminka, tatínek, tchýnička, tcháneček, synovec a všichni přátelé.

Na kurz REIKI II. jsem se mohl přihlásit až po měsíci (jelikož Janička říkala, že dříve to není vhodné, na vše musí být správná doba - později v dalších vysvětlím více), to byla tak dlouhá doba, ani na dárky na Štědrý den se netěším tolik a tak dlouho, jako jsem se těšil na další objevování ENERGIE REIKI - protože v druhém kurzu se již dá léčit na dálku, to mě Janička, můj mistr, vše řekla. A já se smál, protože na dálku? To že dokážu léčit rukama, to jsem si už zvykl a viděl jsem jak to funguje, ale na dálku, to se asi zbláznila a jen mě chce nalákat, tomu fakt už nikdy neuvěřím, léčit na dálku, no kde to žijeme...

Tak uvidíme v dalším pokračování....