Jak Honza k Mistrovi přišel - díl první
Chtěl bych Vám v pár dílech představit, kde, kdy a jak Honza začal vnímat a prožívat jinou vlastně až alternativní metodu léčení a jak to funguje mezi naším fyzickým tělem a vesmírem...Sám nevím, jak se rozepíšu, bude to jeden trapnej díl, nebo dva dlouhý uspávací nebo jich bude padesát skvělejch :-D Sám nevím, co nakonec vznikne, ale žena řekla, že tohle musím sepsat, aby všichni věděli, že i úplně obyčejný člověk může objevit novou cestu.
Čas se s časem sešel, pracuji, kde pracuji (kdo by nevěděl, pracuji ve školce) a jak to tak bývá, tak se jezdí na školky v přírodě, myslím, že to každý znáte. Jednoho dne mi volá paní učitelka (poměrně v pozdní hodinu), že neví, co mají dělat, že má jeden kluk horečku. Tak si říkám, co asi mají dělat, to je zase otázka.....Co asi, zavolat domů, že si okamžitě rodiče musí přijet a situaci jsem bral za vyřešenou.
Najednou volá paní učitelka zpátky a říkám si, co se děje? Božínku....A paní učitelka mi říká: "Já Honzo nevím, vůbec co mám dělat, maminka mi řekla, že ho projede hůlkou a za chvilku mi zavolá zpátky." No tak to se zbláznila ne? Co jste jí řekli? Co to je? Jako to není možný, jdu jí hned volat, protože ona se snad zbláznila. Chvilku sedím a něco mi říká, počkej si počkej, počkej Honzo až zavolá zpátky a uvidíme.
Paní učitelka volá za pár minut zpět a říká: "Tak ho maminka prej projela hůlkou a zjistila, že to má od nohou, ptala se mě, jestli jsme dnes hodně nechodili? Říkám jí, ano, bohužel jsme se trošku zatoulali v lese a ušli jsme klidně 10km, všechny děti byly úplně ucapkané." Maminka na to: "Vidím to tam, vše je v pořádku, nechte ho vyspat, ráno bude jako rybička." Tak si říkám, no ona se zbláznila, jako dítě se zvyšující se teplotou a ona ho projela hůlkou, no mě snad vomejou a vodvezou. Ale něco mi stále říkalo, neřeš to, bude to asi dobré, kdyžtak v noci přijedu a odvezu ho rodičům sám a od plic jim vše řeknu.
Ráno nemůžu dospat a volám paní učitelce na školku v přírodě, tak co? No Honzo představ si, že on je fakt v pohodě a od rána tu lítá. Jediné, co bylo, tak včera, jak mi to maminka vše zavolala, tak se XY strašně začal potit, až jsem mu prostěradlo musela převléct a pak spal až do rána a nic mu není...
Tak to mi málem vypadly oči z důlků a říkám si dobrá...No nedalo mi to a vyjel jsem tam se na ně podívat. Světe div se, ale on tam lítal na louce a po nemoci - začínající nemoci asi, byl amen. No toto? paní učitelky mi ještě jednou vše pověděli, jak to vše bylo. Prostě nám všem vypadávaly oči z důlků a navzájem jsme si je drželi, abychom na sebe viděli.
Od toho dne jsem nemohl tuto situaci pustit z hlavy. Kdo neví, mám syna a pro něho a pro mou blízkou rodinu jsem ochotný udělat cokoliv a stále jsem chodil s myšlenkou, no do prčic, to musím umět taky, chci svou rodinu a blízké léčit pomocí jiných způsobů. Než pro mě typické do té doby - nemoc, lékárna, léky, nepomáhají, doktor, recept, antibiotika, rádoby uzdraven a takto stále dokola. Již tehdy jsem se vyhýbal lékům a spíše když jsem musel, tak jsem otevřel babiččinu apatiku nebo homeopatika a zkusil se léčit trošku jinak, ale tohle se mi líbilo a nadchlo mě to, vlastně jsem o tom nic nevěděl a musím se dnes tomu strašně smát, že to ani není možné.
Pak nastala doba stalkingu - schválně jsem měl všechny schůzky ve školce v době, kdy dotyčná hůlková maminka vyzvedává děti ze školky, abych ji chytil a mohl se jí nenápadně zeptat, co to je za hůlku a jestli stačí koupit dole v Bambuli tu od Harryho Pottera (neplacená reklama) nebo je to speciální hůlka. No a jak to bývá. Najednou jezdí tatínek, to mě polij vodou, to není možné.
Asi po měsíci, kdy jsem stalking vzdal, protože si říkám, že přespávat před jejich baráčkem už je moc a doma by mě taky rádi viděli. A co se nestalo, na maminku jsem hned narazil. A jak u mě bývá, zpocené ruce, bolest v břiše, průjem na cestě, ale prostě se nenápadně zeptám. Tak jsem vlítnul do šatny (jsem takovej nenápadnej 2 metrovej drobek), strašně nenápadně, že se mě všichni lekli a v duchu si říkám, tak a teď se zeptám, jak ale? No nic jdu na to a vykřiknu: "CO JE TA HŮLKA?" No tak si zase říkám, opět jsem to zavládnul, vůbec to není trapné. Maminka se hned začala smát a moc nechápala, co myslím (dnes je mi jasné, že věděla, určitě). Tak jsem již v klidu vše vydýchal a zeptal se civilizovaně.
V šatně jsme byli asi 30 minut a neskutečně mi otevřela oči, co vše vlastně je možné s naším tělem a duší. Ale říkám si, stále si ponechej svůj pragmatismus a přeci tohle vše, co mi říká, nemůže nahradit moderní medicínu, kterou známe my všichni. Doporučila mi kurz REIKI - první stupeň.
Tak a teď rychle za mým chytrým dědou, panem Googlem a vše jsem si začal pročítat a ptal jsem se ho, najdu si kurz a jdu se přihlásit. Ale něco mi říkalo, počkej, počkej, to takhle přeci nejde. Odhodlal jsem se napsat mamince, na jakém kurzu byla ona. Odpověď mě mile moc mile překvapila, Honzo, nechci Vám nic nutit, ale kurzy dělám i já, jsem Mistrem REIKI už přes 10 let. WAW, WAW a ještě jednou WAW. No nekecej (v té době jsme si ještě vykali), ale i tak musím, no nekecej.
Pak už to mělo rychlý sešup jako na lyžích. Najednou sedím na průhledné plastové židli na prvním kurzu REIKI - stupeň jedna u Mistryně Jany, která se mě ptá: "Jste Honzo připraven na první zasvěcení?" No to vůbec nejsem, zešílím a srdíčko šlo do gatí a bolest břicha (ne ta motýlí, ale ta průjmová) byla extrémní. Jana říká: "Sepněte si ruce před obličej a zavřete oči a užijte si to!"
Pokračování příště.....